Svítání nás ještě zastihne u jezera, když balíme. Bára se rozhodla, že zkusí chvíli hikovat s námi, takže vyrážíme společně. Čas do snídaně uteče hrozně rychle – trail je jednoduchý a máme si hodně co vyprávět.
Potom dojdeme na odbočku, kde musíme kousek mimo trail pro vodu. Páťa se jako správný gentleman nabídne, že tam dojde a přinese vodu všem třem. My si zatím dáme sušenku a povídáme si.
Začínáme trochu stoupat. Dneska nás čeká kopec Lucifer a pak Devil (jakože ďábel). To je mi náhodička. Nahoře má být prý i nějaký sníh, tak uvidíme. Vyloupneme se z lesa – sice je to tu ohořelé, ale zato nabízí parádní výhledy. Uloupneme trochu stínu na oběd, než pokračujeme k ďáblovi.
Čekali jsme možná i nějaký menší traverz… Tohle nás tedy překvapilo. Celý jeden krok na sněhu. Wow!
Klesáme zpátky dolů do lesa. Bára najednou říká: „Je! Hele, další milník!“ Děláme si selfie, to je jasná páka.
U filtrování vody Bára schytá vosí pigáro. Nejen že je tady bambilion komárů, ale ještě vosy. Nabereme si vody dost i na kempování a pokračujeme. Máme dneska docela dost mil, takže konec dne už je takový dlouhý. Prostě šlapeme.
Máme krásná místečka v lesíku. Rozložíme bejváky a je čas na jídlo. Dneska dokonce luxusní posezení na kládě. Začínají se na nás sesypávat bzíkavky krvemilné – jasné znamení, že je čas jít na kutě.
