Probuzení na ranči je příjemné. Noc byla sice horká, ale spalo se celkem dobře. Když balíme stan, Páťa si ale všimne malinkatých dírek ve footprintu i podlaze. Očividně tu byli hodně agresivní mravenci. Už večer nám vyžírali mrtvé komáry ze síťky. Snad seženeme nějakou záplatu.
S batůžkama vyrážíme na snídani – opět bufet, kde si nandáme kolik chceme. Pořádně se nadlábneme a vyrazíme na štreku k silnici.
Dneska je totiž trochu speciální den. Posledních pár dní řešíme, kolik nám zbývá času, než nám vyprší víza. Jednoduchou matematikou jsme si spočítali, kolik mil denně bychom museli ujít, abychom PCT stihli dokončit. A došli jsme k tomu, že by to asi šlo – ale bylo by to za cenu stresu. Každý den by znamenal velké dávky, bez ohledu na náladu nebo terén. A to není to, co od téhle cesty chceme. Chceme si ji užít, zvlášť severní část – Washington – která má být nejhezčí. Ne si každý den klást otázku, jestli si můžeme dát volno.
Rozhodli jsme se tedy přeskočit zbytek severní Kalifornie a nechat se popovézt až do Ashlandu, na začátek Oregonu. Logisticky to dává smysl: přeskočíme dost, ale ne zbytečně moc. A zprávy z těchto mil nám rozhodnutí jen potvrdily – spousta kouře z požárů, hikování se šátkem přes obličej. To vážně nezní jako zábava.
Došli jsme na parkoviště u Burney Falls, kde nás vyzvedává trail angel a veze do Mt. Shasta. Máme čas jen na rychlý oběd a nákup dobrot, než nás vyzvedne další trail angelka.
Ta nás veze rovnou do našeho ubytování v Ashlandu, Oregon. Tadá! Co bychom šli 14 dní, máme za 2,5 hodiny. Trošku smutné, ale hlavně – jsme tu a jsme šťastní. Těšíme se na změnu krajiny i snad chladnější počasí.
Vyprázdníme batohy a vyrážíme na nákup. Potřebujeme záplaty, nové fusky (ano, zase jsem je prochodila) a hlavně jídlo na 8 dní. Poneseme jen 5, ale zbytek musíme poslat do předem zvoleného bodu – kolem trailu už není moc kde se dozásobit.
Dotáhneme těžké batohy do pokojíčku. Teď už jen picnic u potůčku na zahradě. Ano, fakt náročný den. Vystřídali jsme se za volantem… tedy na sedadle spolujezdce… ale po týdnech v přírodě je vyčerpávající si s někým hodinu povídat. A ještě anglicky! Už myslíme jen na sprchu a voňavou postýlku.
