Po dlouhé době skutečně krásně vyspaní v postýlce! Kolem sedmé vstáváme a Donie už nám chystá pravou americkou snídani. Všechno spořádáme a u toho si povídáme o životě. Ještě nám k tomu pustí zprávy a předpověď počasí – a ta nás moc nepotěší: příští týden jen horko, horko, horko. Každý den přes 30 °C. To bude zase výpek!
Balíme batohy a Donieho dcera nás odváží zpátky do Quincy. Bydlí totiž v malé vesničce pár mil odsud. První zastávka je pošta, kde nás čeká české překvápko a taky nové kraťasy – moje staré už na mě nedrží, tak jsem šla rovnou o dvě velikosti dolů.
Náš útulný domeček na odpočinek už je připravený. Shodíme batohy, naplánujeme další úsek trailu a vyrážíme na nákup. Tentokrát jedeme do krámu autobusem, protože ve městě přece míle pěšky nikdo nechodí!
S plným batohem jídla se vracíme zpátky. Pozdní oběd si dáme v místním pivovaru – no a to je teda něco! Tohle jsme potřebovali.
Ještě rychlá zastávka pro pár drobností a pak už domů, kde nás čeká klasika: přebalování jídla do ziplocků. Už to máme v ruce, ani nemluvíme a balíme jako profíci.
K večeři a na zítra chystáme těstoviny se špenátem. Pustíme si film a konečně pohoda bez batohu na zádech. Zítra nás čeká jen pár maličkostí, jinak den volna a klidu.
