Bez těch našich medvědích krabic jsme při balení o dobrých 15 minut rychlejší! To jsme teda nečekali. Ráno začínáme klasicky sestupem, abychom hned nato šplhali zpátky nahoru.
Naštěstí už je to hezky vyšlapaná pěšinka, žádné šílené šutry a vysoké schody, ale kopec je pořád pěkně prudký.
Snídáme s výhledem a pak to samé dokola: nahoru, dolů, nahoru, dolů. Cesta vede hlavně lesem, takže výhledy nic moc. Zato máme už třetí den suché nohy! Všechny brody přeskáčeme po kamenech nebo přejdeme po kládách. Malé vítězství!
Na oběd klasicky stavíme. Dneska hodnotíme dvě věci:
- Jsme už fakt ucaprcaní z toho věčného nahoru a dolů.
- Rozjel se nám solidní hiker hunger. Dáme si oběd a hned očima lovíme batohy, co bychom ještě mohli zbaštit.
Čeká nás největší výstup dne – sedlo. Jdeme na to.
Cesta je celkem v pohodě, ale na vrcholu jsme rádi, že to máme za sebou. Na chvíli chytíme signál, tak se rychle podíváme na zprávy a pak mašírujeme k jezeru, kde dneska spíme. Překonáme poslední zbytky sněhu a jsme tam.
Stavíme stan a jde se na koupání – protože u jezera se prostě koupe. Večeříme společně s anglickým párem, co už jsme párkrát potkali, a pak zaplujeme do stanu.
