Dneska jsme si záměrně přispali o půl hodiny, ale stejně vstáváme do pořádné zimy. Tropiko je namrzlé, zima leze do spacáku a vůbec se nám nechce ven. Nakonec ale vylezeme a rychle balíme, ať se zahřejeme pohybem. Čeká nás výšlap, ale i tak je nám pořád zima.
Za míli přichází brod přes řeku. A to jsme si včera prodloužili den právě kvůli tomu, abychom se hned ráno nekoupali! No nic, mokré boty už asi patří k životu. Voda je ledová jako blázen a slunce se dneska vážně nějak fláká.
Snídani si dáváme na místě, kam konečně dopadá sluníčko. Sundáme mikiny a rukavice, ale jen co zalezeme zpět do lesa, teplota zase padá. Rukavice zpátky! Potkáváme samičku srnky s mládětem – tak roztomilé.
Začínáme stoupat na druhé sedlo dnešního dne. Poslední míle má být prudká, tak si nasazujeme sluchátka a makáme. Nakonec to není tak zlé, jak slibovali – pár minut po dvanácté jsme na vrcholu.
Fouká tu, tak sestoupíme k jezeru a dáme si oběd tam. Dnes máme změnu – chleba s guacamole, sýrem a salámem. A poslední krajíc namažeme nutelkou. Skoro luxus!
Teď už jen z kopce do kempu. Teda… jen z kopce – ale samozřejmě to znamená další výstup, protože to by nebyla Sierra, kdyby se trail nekousnul do svahu. Pak nás konečně čeká dlouhý sestup, ale je to kamenitá mrdárna, po které bolí snad úplně všechno. Jde se pomalu a otráveně.
Naštěstí jsme si boty udrželi suché… až na poslední brod, který je široký a hluboký. Takže konec dne opět s mokrýma nohama.
Procházíme obřím lesem s masivními stromy – fakt jak z fantasy filmu.
Podaří se nám najít hezké místo na spaní pod dalším sedlem, které si necháme na zítra. U večeře nastává další souboj – komáři v plné síle. Náš nový repelent sice funguje, ale musí se nastříkat přímo na kůži. Jinak je to k ničemu.
Ale musím říct, že už jsme docela zabijáci – tři komáry jednou ranou zvládáme pravidelně. Teď jen vyhladit všechny, co pronikli do stanu, jinak nás v noci vysajou do sucha. A zítra hurá na další výšlap!
