Ráno je dnes trochu chladnější, tak se oblékáme rovnou do vrstvy na chození, balíme věci a vyrážíme. Trail vede dál přes louky a pěknou přírodu – pokračujeme včerejší krásnou krajinou. A hele! Zase ta srnka s velkýma ušima. Vůbec se nás nebojí, klidně si tu pase pár metrů od cesty.
Po krátké ranní procházce přichází čas na snídani a potom by nás měl trail dovést do Tuolumne Meadows. Bohužel náš balíček s jídlem nikde – včera byl svátek a podle tracking čísla ještě ani nevyrazil. Takže budeme muset improvizovat.
Přecházíme krásný dvojitý most přes řeku a pokračujeme chvíli podél silnice. Už míříme k poště, když v dálce zahlédneme známou scénu – trail magic! A fakt, vítá nás Legend, známý trail angel, kterého jsme už jednou potkali za Kennedy Meadows. Tehdy někomu lepil karimatku. Teď tu rozdává palačinky a dobrou náladu. Potkáváme známé tváře a dáváme si pořádnou porci hiker snídaně.
Zasekli jsme se tu víc, než jsme plánovali, ale teď je čas vyřešit zásoby. V malém obchodě zvládneme sestavit alternativní verzi našich jídel, i když tortily a tuňák tu chybí. Naštěstí vymyslíme náhradu na všechny dny a s obsluhou se domlouváme, že balíček pošlou do Sierra City, až dorazí. Skvělý! Při odchodu si ještě povídám s 62letým chlapíkem, co se vydal na trail léčit zlomené srdce. A prý to fakt pomáhá.
Cestou zpátky po silnici nám paní nabízí ledovou sodu – no jasně, neodmítneme. Trail vede přes národní park a potkáváme hodně day hikerů. A taky rangera! Po dvou měsících první kontrola permitu a bear baru. Hrabat povolení zespodu ziplocku není nic snadného, ale oběma se to nakonec podaří. Hurá, můžeme pokračovat.
Příroda kolem je nádherná – vodopády, říčky, lesy. Oběd dáváme až později, protože dopoledne bylo hodně akční. Naštěstí trail dnes není moc do kopce ani z kopce, takže se nám jde fajn a míle pěkně ubíhají. Dopolední setkání s lidmi nám dodala energii.
Páťu ale něco trochu prohnalo, takže musíme párkrát zastavit. Já zase bojuju s komáry. Rozhodneme se, že si den prodloužíme o míli, abychom se vyhnuli brodům ráno. Přecházíme ještě dva potoky večer, přezutí do „papuček“ je jasná volba – boty by nám do rána neuschly. V potoce si ještě myjeme nohy, ale rychle hledáme místo na stan. Je chladno a stmívá se.
A ouha – Páťovi ujede kámen z ruky a rozsekne si nehet na prstu. Rychle ošetříme, uvaříme večeři a šup do spacáků. Dneska byl den plný událostí a trailových překvapení. A taky je zima jako blázen.
