Z VVR se vyráží až kolem sedmé – no jo, to je skoro jako hikerův půlden volna. Čekají nás necelé tři dny do města Mammoth Lakes, takže si to můžeme trochu rozložit. Jdeme po alternativní trase mimo PCT. Procházíme spáleným lesem, který brzy přechází do močálů. Čisté boty? Ty už zase neexistují.
Sotva zastavíme na snídani, slétne se na nás komáří komando. Takže rychlovka. Páťa nahazuje své protiupíří brnění a pokračujeme dál. Trail je plný popadaných stromů, takže trochu opičí dráha do kopce. Pauza na svačinu nepřipadá v úvahu – sušenku drtíme za chůze. Při pohybu totiž aspoň tolik neštípou.
Pomalu stoupáme do Goodale Passu. Čím výš, tím míň komárů – a to je náš signál pro pořádný obědový chill těsně před sedlem. Pak už zbývá jen kousek a jsme na vrcholu. Sněhu tu moc není, takže výstup byl bez dramatu.
Jenže sestup je jiná liga. Trail mizí pod rozbředlým sněhem, držíme směr podle GPS a intuice. Tady jsme totiž ještě mimo hlavní PCT, takže žádné vyšlapané chodníčky nečekej. Sněhová pole se střídají s kamzičí stezkou mezi balvany. Dobrodružství jak má být.
Konečně dorazíme dolů k jezeru. Chvíli na to se zase napojujeme na PCT. Konečně doma.
Rozhodneme se zakempit přímo u jezera, které má famózní jméno Nuumu Hu Hupi. Jsme tu nezvykle brzy, takže je čas na koupání. Všichni kromě Tima skáčeme do ledové vody. Pak nastává odpolední siesta.
Na večeři se sejdeme celá parta u jezera. Povídáme, smějeme se, kocháme se. Je to ideální zakončení dne. Popřejeme si dobrou noc a mizíme do spacáků.
