Po dlouhé době spíme níž a je to znát – luxusní noc. Šumění říčky, příjemný vzduch… dokonce si přispíme až do 5:00. Ráno začínáme z kopce – prvních 5 mil je pohodových. A co je nejlepší? Mosty! Jeden přes řeku, další… a ještě jeden! Dnešní snídaně je suchonožská.
Po snídani nás čeká přídavek v podobě 600 výškových metrů. Nejprve to vypadá jako pohodová cesta, ale brzy se mění v poctivý stoupák. Po svačině přidáváme dalších pár výškových, protože se blížíme k sedlu. Naštěstí už to není tak prudké.
Objevuje se první sníh dne a trochu přemýšlíme, jestli byl dobrý nápad vyrážet do sedla odpoledne. Na oběd se usazujeme na ostrůvku u Srdcového jezera – idylka. S Leou neodoláme a dáváme si ledovou koupel. Osvěžení jako blázen.
Po obědě nám zbývá necelá míle na vrchol – ale bude to výživné. Sníh je měkký, ale naštěstí se nepropadáme a s trailovou pěšinkou se to střídá vcelku přívětivě. Jsme v sedle! Výhled? Na první pohled nic moc. Ale pak se přehoupneme za horizont…
Wow!
Klasická nádhera. Sestup je trošku vopruz – sníh, místy nejasná cesta, ale čekali jsme to horší. Když konečně narazíme na trail, zapovídáme se s Leou, a když doženeme kluky, myslíme, že je čas na pauzu. Jenže – sakra! Minuli jsme odbočku na obchvat nebezpečného brodu.
Co teď? Vracet se nechceme. Vyrážíme tedy do neznáma a doufáme, že se někde napojíme zpět. První řeka nevypadá úplně přívětivě, tak brodíme ve dvojici – bezpečnější. Druhá to samé. Naštěstí se úspěšně napojujeme na obchozí trasu a zase na trail.
Do kempu je to kousek, ale ještě nás čekají dvě větší řeky. Zdoláme je bez větších komplikací. Jenže kemp, kam dorazíme, je poničený – stromy popadané, rovné plochy nikde. Pokračujeme tedy ještě kousek dál a nacházíme dvě volná místa.
Boty na sluníčko, stan postavit a do říčky na ošplouchnutí. Pak už jen večeře a rychle do spacáků. Dnešek byl pořádná makačka, ale povedlo se nám předběhnout plán o celý den – takže zítra odměna. Něco pořádného na zub!
