Vzhůru do Sierry

Budíme se přirozeně. Přeci jen nás teď čeká něco nového, takže se zase dostavuje lehká nervozita. Balení trvá trochu déle, než najdeme vhodný způsob upevnění cepínu a bear canisteru. My s Páťou volíme způsob nesení jídla v batohu, jak jsme zvyklí, a barel – prázdný nebo s oblečením – dáváme nahoru. Ostatní z naší skupiny mají barel uvnitř batohu nastojato.

Před odchodem ještě dostaneme od jednoho hikera banana bread, který mu upekla manželka. Jdeme čekat na svoz zpátky na trail.

Nějakým zázrakem jsme se i s batohy nacpali do auta spolu s dalšími čtyřmi hikery. Tak jdeme na to! Dneska jdeme tréninkově společně, i když to ještě není úplně nutné. Sotva ujdeme nějaké dvě míle, narazíme na trail magic – no to si nenecháme ujít! Palačinky a pomeranč. Mňam.

Trail už se začíná proměňovat. Sice pořád jdeme v písku, ale krajina už není moc pouštní. Dokonce přecházíme přes docela velkou řeku a voda je k dispozici skoro pořád. Paráda!

Jediným pouštním pozůstatkem je pro nás had, který nás sleduje z křoví vedle cesty. Ke svačině si dáme darovaný banánový chléb a pokračujeme směrem k potůčku, kde filtrujeme vodu. Na obědové pauze se domluvíme, že zvládneme dojít trochu dál, než jsme původně mysleli. Dough nám ukazuje stromy, jejichž kůra voní jako karamelky.

Z dalšího mostu dokonce pozorujeme ryby v řece. To je ale skok od kaktusů! Dorazíme na naše místečko kolem čtvrté. Krásně v lesíku u potůčku. Trochu se okoupeme, protáhneme a nachystáme spaní.

Najíst se musíme jít 70 kroků po větru od našeho kempu. Tam také necháváme všechno jídlo v bear canu – společně s opalovákem, pastou a vším, co by mohlo medvědům vonět. No, dneska se tam zatím úplně všechno nevejde, ale zítra už toho sníme víc, tak to bude lepší. Docela štreka v papučkách zpátky ke stanu! To si ještě budeme muset zvyknout.