Nevýhoda míst, kde se potká vícero hikerů najednou? Prostě je tu moc lidí. Někdo včera slavil až moc, takže se kolem stanů pohybovali veselí, hluční a opilí lidé. Ale i tak jsme se vyspali celkem dobře.
Ráno se do půl osmé válíme ve spacácích, ale pak už je čas na snídani! Jenže jsme to jsme se přepočítali – všichni jsme zvyklí vstávat dřív, takže to znamená jediné: fronta hladových hikerů. Navíc otevírají se zpožděním, takže snídáme až po desáté.
Naštěstí to stojí za to. Páťa si dává snídaňové burrito a já s Leou a Timem Hiker Breakfast – vajíčka, maso, hashbrowns, ale hlavně obří palačinka, co se nevejde na talíř… ani do nás. Zbytek si balíme na oběd.
Pak vyrážíme vyzvednout balíčky – chvíli to trvá, ale aspoň je tu Wi-Fi. Rozbalujeme krabice: nové boty, čepičky (tu mou mi Páťa nadělil k narozeninám 💛) a spousta jídla. Blaze mi doporučila měnit boty každých 500 mil – my máme přes 700 a Páťovi se už dělá díra.
Nohy se těší, ale teď hurá do Triple Crown Outfitters – tenhle mini obchůdek má přesně to, co potřebujeme: jídlo na dalších 7 dní, síťky proti komárům, nové ponožky, návleky, a hlavně bear canister a cepín. Bear can je ta modrá nádoba, kam teď budeme muset na noc dávat jídlo, pastu a odpadky. Necháme si taky poradit s výběrem a použitím cepínu.
Pak přichází ta pravá výzva: všechno to přebalit a nacpat jídlo do bear canu. Nakonec se to nějak podaří. Páťa konečně vyráží do sprchy, protože až doteď nefungovaly. Já si zatím stoupnu do fronty na pračku. Za odměnu si dávám milkshake a taky sprchu.
Na šestou se scházíme u stanů i s Dougem a Veary – tohle bude naše šestice pro Sierru. U večeře plánujeme detaily.
Když pak jdeme vyzvednout suché prádlo, každému chybí jedna ponožka. Prohledáme okolí, hiker box, všechno marně. Nakonec mě napadne zeptat se Marlen. Vím že má stejné fusky jako já. Věřte nevěřte, má oboje naše ponožky! Hurá! A teď už vážně dobrou.
