Budíme se do nádherného východu slunce. To většinou znamená jediné – odchod kolem šesté. Dnešní stoupání už je jen dokončení včerejšího kopce – necelé 3 míle a pak už jen z kopce nebo rovinka.
Za vrcholem si dáváme snídani s výhledem a pak letíme dál. Trail je příjemný, navíc klesá, takže valíme dolů. U studeného potůčku doplňujeme vodu, zchladíme nohy, filtrujeme, padne i sušenka – pohoda.
A pak – světe div se – jdeme podél řeky! A ne jen nějakého čůrku, ale skutečné řeky s zelení kolem dokola. To si říká o obědovou pauzu a opláchnutí nožek. Posedíme ve stínu borovic, poklábosíme, a když zkontrolujeme mapu, zjišťujeme, že jsme dali skoro 14 mil ještě před obědem. K silnici zbývají asi 4 míle. Brnkačka.
Kousek za obědem přicházíme k dalšímu důležitému milníku – 700 mil! Chvíle na fotku a krátkou zastávku. Pak už pár branek, trochu prachu a jsme u silnice.
Co teď? Prý stačí zavolat do kempu a oni pro nás přijedou. Jenže nemáme signál. A auta? Nic. Vydáváme se tedy míli po silnici do Kennedy Meadows General Store a zkusíme štěstí.
A pak to přijde – vřelé přivítání na terase: lidi volají, tleskají, zvoní na zvonce. Je to tady! PŘEŠLI JSME POUŠŤ. Wow. Přelidněno, ale atmosféra euforická. Score nám podává pivo, připíjíme si a padáme na lavici. Denču s Ondrou potkáváme hned, informují nás co a jak.
Na odvoz do Grumpy Bear Campu, kde máme balíčky a chceme spát, se prý vyráží v 5. Máme čas. Zmrzlina to jistí. Nakonec se do auta nevlezeme všichni, tak řidič točí dvě jízdy. Já se Švýcary jdu napřed zabrat místo na stan. Páťa doráží později.
Než to všechno poběháme, jen polovina z nás se dostane do sprchy – zavírají v 6. No co, aspoň jídlo. Burgery tu mají výborné, i když vevnitř je trochu chaos. U baru rušno, tak to neprotahujeme a jdeme do hajan.
Zítra snad sprcha a čisté oblečení. A nový začátek – před námi jsou hory!
