Dnes nás čeká ta nejméně oblíbená část každého městského odpočinku – návrat zpět na trail. A to rovnou naložení jídlem do kopce. Ale nepředbíhejme…
Nejdřív si ještě užíváme poslední společnou snídani. V duchu hesla „dojí se, co zbylo“ se servírují palačinky, smoothie, meloun, jogurt, ovoce… prostě hody. S prázdným břichem určitě neodcházíme.
Pak do batohů natočíme 4 litry vody a jdeme se ven obout. Někdo z Holanďanů najednou vytáhne ruční váhu na batohy. A sakra – to ani nechci vědět! Nakonec zjišťujeme, že máme všichni mezi 17 a 20 kg. Hrůza. Ale co se dá dělat, trail nepočká.
Je osm ráno a náš odvoz je tu. A jak jsme ho vlastně sehnali? No, včera jsem zapomněla zmínit dvě zajímavé věci, co se nám staly ve Wallmartu:
- Odchytila nás nějaká paní a ptala se, jestli nechceme někam hodit. Říkáme, že tu budeme ještě chvíli, tak navrhla, že nás ráno odveze na trail. Dali jsme jí adresu a číslo – a ona fakt přijela!
- Při placení se nás zastavil úplně cizí pán, zeptal se, odkud jsme – a dal nám 100 dolarů. Jen tak. 🤑 To se prostě stává jen na PCT. Tohle si fakt v Čechách nedovedu představit.
No a teď už paní i s manželem přijeli, protože se báli, že bychom se do jednoho auta nevešli. Takže já a Lea jedeme s paní, kluci s jejím mužem.
Vysadí nás přesně tam, kde jsme před pár dny skončili. Poděkujeme a můžeme zase vykročit dál. Dneska jdeme ve stopách hlavní hrdinky z filmu Wild – tahle část trailu byla její startovní čára.
Potíme se do kopce s těžkými batohy, už jsme zase zpátky v našem „smradlavém“ režimu. Ale tak to máme rádi. Oběd dáváme ve stínu pod stromy, kde se k nám přidávají Švýcaři – s tím nákladem se dnes nejde rychle nikomu.
Pokračujeme dál. Tahle sekce je dost od vody k vodě – jdeme po bývalé prašné cestě, teď spíš kamenitá a rozbitá. A z křoví pořád vylítává nějaký hmyz. Pak v dálce zahlédneme šedý mrak – ale ouha, to není mrak. Hoří! Požár je sice asi 3 míle od PCT, zatím není žádné ohrožení ani uzavírka.
Po krátké svačině dorážíme k poslednímu vodnímu zdroji dne. Máme varování, že je to pomalu tekoucí a bude tu hodně lidí. Takže nejdřív hledáme místo na spaní, kde si večer usteleme pod širákem, a pak se vydáváme pro vodu.
Je tu fronta! Jeden vak trvá naplnit přes 2 minuty – a všichni si potřebují nabrat na večeři a minimálně 5 litrů na zítra. To bude na dlouho.
Bereme zatím 2 litry, uvaříme rychlou večeři a pak znovu do fronty. Už se stmívá. Ale nakonec máme svých 5 litrů, připravíme spacáky a padáme do pelechu.
Dneska to byl návrat do reality trailu – ale vlastně nám to chybělo.
