No to je venku ale hnus! Prší a je zima. Ideální den na nicnedělání, že? Vstáváme až po dlouhém válení v postýlce a jdeme připravit snídani. S Páťou děláme míchaná vajíčka, hromadu zeleniny a pečivo – nejen pro nás, ale i pro Dinu a Ocean.
Mezitím odchází BF i s naším oblečením. Domluvila totiž s nějakou paní, že nám ty naše smrady vypere. Hustý! Ani nevíme, kdo to je, a teď má všechny naše věci. Zavoláme holky na snídani. Jsou docela překvapené, že jsme to mysleli opravdu vážně.
Dáváme vědět domů, jak se máme. Teď nás ale čeká další důležitý úkol – zabalit veškeré jídlo, co jsme si včera nakoupili. A že toho není málo. Naštěstí nás zítra čeká výšlap do pořádného kopce, jinak by to bylo až moc jednoduché.
Do oběda máme ještě čas, a tak se flákáme. Vyrážíme vyzvednout vyprané oblečení. Péřovka, nepromokavé kalhoty nebo sukně, boty bez ponožek – a jde se. Prostě nám na plotě visí IKEA taška a v ní všechny naše věci, tentokrát voňavé. Díky, neznámá paní, kterou jsme ani nezahlédli.
Oblečení doneseme zpátky a hurá na jídlo. V mexické restauraci si Páťa objedná fat burrito. Když ho přinesou, málem nám vypadnou oči z důlků – to je teda porce!
A hádejte co? On to vážně všechno snědl! S napráskanými bříšky se spokojeně válíme zbytek odpoledne v posteli. Samozřejmě dojde i na zmrzlinu, ale až za chvíli. K večeři vaří Ocean těstoviny s rajčatovou omáčkou a máme i velkou mísu salátu.
A pak nás Dina úplně rozseká. Upekla brownies a vánočku. Co prosím? Hustý! Hned jí říkáme, že tohle je její věc – odteď už není Dina, ale Cookie. První oficiální trail name máme v kapse.
No a pak už je čas. Sprcha a v osm večer jsme zase pěkně v postýlce.
