Švýcarští parťáci

Naši švýcarští kamarádi jsou dneska po ránu nějací rychlíci – mizí z kempu asi o půl hodiny dřív než my. Nevadí, máme v plánu dojít stejně daleko, tak se třeba zase potkáme. Už brzy po ránu začíná být vedro k padnutí. Chvíli si vydechneme u vody a pokračujeme dál.

Cestou potkáváme spoustu krásně kvetoucích keříků, co mi připomínají šeříky. Ty teď asi zrovna rozkvétají doma – má to kouzlo, být takhle na druhém konci světa a přesto cítit kousek jara z Čech. Ještě před obědem nás čeká asfaltový úsek po silnici. Chceme ho mít co nejdřív za sebou, protože… kdo by se těšil na chození po asfaltu?

Jakmile pak dorazíme do prvního stínu, padáme do trávy a musíme se zchladit. Slunce dneska opravdu nešetří. Nad námi krouží majestátní orel a my si dáváme oběd. Zanedlouho se před námi otevře neskutečný výhled na jezero.

Trail nás vede podél vody docela dlouho až na veřejné kempovací prostranství. Stín, lavičky, pitná voda a záchody – to je na trailu skoro luxusní resort. A navrch? Signál! Neuvěřitelné, jak nás po týdnech v divočině potěší úplně běžné věci.

Popojdeme ještě kousek do dalšího kempu, kde bychom chtěli zůstat přes noc. A hele – Timo a Lia už tam jsou! Jenže… zjišťují nemilou věc. Na tomhle místě se nocovat nesmí. Dobereme tedy vodu a vyrážíme dál – poprvé na trailu společně s někým. Je to příjemná změna – povídáme si, cesta rychle utíká a za chvíli nacházíme malý kempík přesně akorát pro dva stany.

Zapíchneme to pro dnešek tady. Společně vaříme, jíme a sdílíme zážitky. Všichni už se těšíme na zítřek. Čeká nás totiž speciální odměna…