Určitě jste všichni hrozně zvědaví, co si s sebou neseme na půl roku do přírody. Nejčastěji se nás ptáte: “Kolik váží tvůj batoh?”, “Jaký máš spacák/karimatku?” Ale úplně nejzajímavější (a nejčastější!) otázkou bývá: “Kolik si bereš spodního prádla na půl roku?”
No, děcka, teď přijde ta chvíle, kdy si řeknete, že jsme fakt mega prasata 🐷, smažete tenhle odkaz a zapomenete, že jste nás kdy znali. Patrik ponese jedny trenýrky a já jako čistotná žena DVOJE kalhotky… možná.
Tak pojďme postupně:
Velká trojka
To je takovej fenomén, kde všichni hrozně řeší stan, spacák a batoh. Vetšinou to jsou ty největší a nejtěžší věci, co neseš na zádech, když se z tebe stává šnek 🐌 a máš celej domeček na zádech.
Stan
Náš domeček na následující půlrok jsme měli vybraný už asi dva roky zpátky. Spoiler: není to ten, se kterým vyrážíme. První pokus byl Zpacks Duplex – ultralehký stan stavěný na dvě trekové hole, váží jen asi 600 gramů a všichni ho hrozně milujou.
Přežili jsme v něm Fuerteventuru, kde v noci fučelo tak, že Patrik vstal čtyřikrát za noc a znovu přidělával kolíky (nakonec to vzdal a omotal šňůrky kolem kamenů). Mě očividně nerušilo ze spánku, že mi spadnul stan na hlavu. 🤷🏼♀️ Ráno jsme se vzbudili v pískovišti. Ale dalo se to. V Norsku jsme ale narazili. Celý den pršelo, všechno bylo mokrý a když jsme se konečně schovali do stanu, zjistili jsme, že se do něj oba nevejdeme tak, abychom si pohodlně vybalili. Batohy musely dovnitř, spacáky se dotýkaly stěn, a ráno byly mokrý. Voda stékala po plachtě a bez vnitřní síťky (tropika) prostě všechno vlhne. To nepůjde.
Po návratu jsme hned začali hledat nový domov. Půjčili jsme si tátův Big Agnes – stan pro tři, s obřími předsíňkami, vlastní konstrukcí a možností postavit jen síťku. Váží lehce přes kilo, ale to mě vůbec netrápí, protože ho nosí Patrik, takže pohoda. Byla to láska na první přespání. 😍
Batoh🎒
Zvolili jsme hned na první dobrou. Testovali jsme je na GR131 na Fuerteventuře – já jsem si půjčila mámin Hyperlite, Páťa si ho rovnou pořídil. A za nás oba? Jasná volba. Ultralehký, voděodolný, odolný a pohodlný. V dešti i větru naprostá jistota – a nikdy žádný problém.
Spacák 🛌
Tady se s Patrikem dost lišíme. Já jsem totiž věčná zmrzlina 🍦, on je spíš jako chodící kamínka. Zamilovala jsem se do české značky Patizon. Dlouho jsem váhala, jestli třísezónní spacák stačí, ale pak jsem si představila, jak v Sieře ležím na sněhu, … To nedám! Pak jsem ho spatřila: “Jeden vládne všem” Tak zní pojmenování modelu G800, po kterém jsem sáhla, s obrázkem smrtky ☠️ u označení „-40 °C“. No co, radši se potím než klepu zimou! Nikdy mě nezklamal.
Páťa si naopak pořídil Sea to Summit s komfortní teplotou +4 °C, tak to bych nedala. Je lehký (jakože váží půlku toho mého) a kompaktní. On je spokojený, já taky – a o to jde.
Spaní
Ke spaní krom spacáku a stanu patří taky karimatka a jeden malý luxury item — polštářek.
Máme žluté nafukovací karimatky od Thermarest – sice hrozně šustí, ale mají skvělý tepelný odpor. Já si navíc beru péřové botičky, kdyby mi náhodou byla ziminka na nožičky.
Jako pyžamo máme tričko, ve kterém nehikujeme, a merino podvlíkačky.
Vaření
Jdeme na jednoduchost – Jetboil (rychlovarná konvice pro dobrodruhy, co vypije kartuši dřív než kávu), dlouhá titanová lžíce a jídla, co stačí jen zalít horkou vodou. Čeká nás tedy brkaše z pytlíku, nudle a kuskus. Tortilla na tisíc způsobů k obědu a ovesná kaše ke snídani. Žádná velká gastronomie.
V Sieře a v některých národních parcích musíme nést bear canister, tedy medvědí barel, a ten má přes kilo. Neoblíbená nutnost.
Elektronika
Každý máme powerbanky – já 2x 10 000 mAh, Patrik 10 000 + 20 000 mAh. K tomu kabely, adaptér, čelovky.
Patrik navíc nese těžký foťák (asi kilo a půl), ať máte co obdivovat.
Oba máme Garmin hodinky a neseme i satelitní komunikátor inReach mini 2, abyste nás mohli sledovat na mapě.
Oblečení
V podstatě jdeme v jednom outfitu – kraťasy, lehká košile s UV ochranou. Na chladná rána máme mikinu a péřovku.
Co se týče bot 👣– já nedám dopustit na Altra Lone Peak, lehké běžecké tenisky s nulovým dropem (to znamená, že pata a špička jsou ve stejné výšce, což podporuje přirozený došlap) a fakt širokou špičkou. Do nich nosím prstové ponožky, abych předešla puchýřům mezi prsty. Mám dvoje na střídání a k tomu ještě jedny „čisté“ na spaní.
Patrik nakonec zvolil stejné boty, i když měl trochu pochyby, protože mu předchozí pár v Norsku odešel už po 400 kilometrech. Na rozdíl ode mě nesnáší prstové ponožky, tak sází na tenké merino ponožky.
Hygiena
Nebojte, kartáčky máme – a ne, nebudeme je řezat v půlce, jak to někteří ultralighteři dělají. To je fakt ujetý.
Máme trochu mýdla, nůžky, pinzetu a jehlu.
Jako žena řeším i menstruaci – spolehnu se na menstruační kalíšek, pár vlhčených ubrousků a cestovní bidet, což je udělátko na lahev, ze které pak teče čůrek vody.
Toaletní papír budeme muset nosit zpátky, takže ho chci co nejvíc omezit – na malou se budu otírat Kula Clothem, což je antibakteriální látkový hadřík.
Ostatní
Máme náplasti na puchýře, růžovou pilulku proti smrti (ano, ibalgin), antibiotika a něco na zažívací potíže 🤮– protože člověk nikdy neví, co kde chytne, a civilizace nemusí být vždycky na dosah.
V mém batohu nesmí chybět ani Rebeka (moje plyšová společnice) a deníček, do kterého si budu psát zážitky z každého dne.
Siera a sever
Do vysokých hor 🏔️ budeme potřebovat pár věcí navíc, které s sebou neponeseme celý trail. Do zasněžené Sierry si vezmeme nesmeky a cepín – kvůli přechodu sněhových polí a bezpečnosti. Až se dostaneme dál na sever, přibydou zase komáři, takže nás čeká síťka na hlavu – jinak nás ti malí upíři vysají zaživa.
Chceš to vidět v číslech?
Tady jsou naše kompletní gearlisty, kde se můžeš podívat i na přesné váhy a detaily:
Na závěr uzávěr
Podařilo se nám za poslední 3 roky vyladit fakt hodně lehké vybavení. Samotnou mě překvapilo, že bez výbavy do Sierry jsem skoro pod 7 kilo. Ale nemyslete si, ultralehká výbava je fakt drahá a není to řešení pro každého. My jsme začínali s Osprey 70l krosnou a na večer na oheň jsme si nesli buřty s cibulí a k tomu rumkolku. Jak to bylo těžký, radši ani nechci vědět. Ale postupně jsme se dostali až sem – na start PCT se 7,5kilovým batůžkem.
Pokud vám to stále zní šíleně, vězte, že ultralight backpacking je vlastně takové umění minimalismu. Každá položka v batohu musí mít jasný účel a za každý gram se platí buď penězi, nebo pohodlím. Někomu by taková výbava nevyhovovala, ale my si na ni zvykli a máme ji vyladěnou tak, aby nám co nejlépe sloužila. Takže už nám jen zbývá naložit jídlo na první dny, asi 4 l vody a můžeme vyrazit.
Snad vám to odpovědělo na největší otázky! Pokud ne, klidně nám napište!
