5:00 – první budík na PCT
5:01 – Páťa mě budí
5:13 – vyfukujeme karimatky
5:50 – vyrážíme z kempu
6:26 – sundáváme mikiny… „Jé hele! Kolibřík!“
7:13 – v čase, kdy běžně teprve vyrážíme, máme už za sebou 3,5 míle
7:46 – dojídáme snídani
8:00 – filtrujeme vodu
8:36 – jsme na kopci, teď už jen z kopce dolů
9:28 – pauza na sušenku
9:46 – potkáváme dayhikera, který říká, že dole je trail magic – „My víme!“
10:06 – máme 10 mil
10:18 – vidíme hasičskou stanici – tam to je!
10:44 – Snowtrailangel nás vítá: „Zvládli jste to! Dáte si snídaňové burrito?“
Jupí! Zvládli jsme to!
No a teď – jak se to vlastně celé stalo? Včera ráno Páťa našel v komentářích na FarOut zmínku o plánovaném trail magic. Původně jsme si říkali, že to by bylo fajn… ale pak jsme zjistili, že je to ještě mnohem dál, než bychom normálně zvládli. Navíc je otevřený jen mezi 8:00 a 12:00. Smůla, říkali jsme si.
Jenže pak se stala naše včerejší navigační zkrat a došli jsme dál, než jsme plánovali. Ráno jsme tedy stáli 12 mil od cíle. A to už se dalo dát – s budíkem v 5 a svižným krokem. Vyplatilo se.
A stálo to za to? Jednoznačně – naprostá bomba! Hikerovské nebe. Čerstvé maliny, borůvky, blumy, rajčata, brokolice, hrášek, prostě zeleninovo-ovocný ráj. K tomu muffinů, sušenek a sladkostí, co si můžeme zabalit i s sebou. A samozřejmě chlaďák plný limonád a piv. Při odchodu se jim snažíme nechat nějaké dolary, ale nic nechtějí. Dělají to z radosti a pro nás. Krása. To jsou přesně ty věci, které dělají PCT tak skvělé. Žijeme v bublině, kde se nám snaží lidé nezištně pomáhat a dělat naši cestu jednodušší.
Původně jsme chtěli po ránu jen sem, pak se tady poválet a jít jen 3 míle dál. Ale jak se říká – plány jsou od toho, aby se měnily!
Před polednem opouštíme ráj. Čeká nás výšlap do kopce k vodnímu zdroji vzdálenému 7 mil. Teď už to samozřejmě nejde ani zdaleka tak lehce jako ráno. Vedro je šílený. Dáváme si pauzu na místě se signálem, ale když se chceme zvednout, nohy jsou úplně zatuhlé. Boj!
U vody se tvoří fronta – teče jen pomaličku. Nabereme a pak už jen 1,2 míle ke kempu. Stejně jako včera tu spíme s Ocean, Score a dvěma kluky z Hong Kongu.
Večeře je luxusní – sandwich, který jsme dostali od trail angelů při odchodu. Boží den! A navíc jsme si zase střihli nový rekord.
