Ráno se opět probouzíme do mlhy. Rychle balíme a vyrážíme – dnes nás čeká jen asi 9 mil po trailu, než budeme muset sejít na prašnou cestu kvůli uzávěře po požáru. A samozřejmě hnedka do kopce! Skvělej start do dne. Cestou doháníme naše Švýcary a přichází čas na výměnu batohů – Lia má bolavá záda, tak jsem jí nabídla ten svůj na zkoušku.
Během stoupání potkáváme spoustu známých tváří z posledních dnů. Je fajn mít kolem sebe tuhle komunitu. Poslední míle po trailu jdeme s Timem a Liou, povídáme si, smějeme se. Na konci nás už čekají ostatní a společně vyrážíme tři míle dolů po prašné cestě k silnici.
Z kopce to utíká a ještě s touhle partou je to jedna radost. U silnice pak většina postupně stopuje do Wrightwoodu. My čtyři čekáme na trail angelku, se kterou jsme byli domluvení… jenže má problém s autem. Takže i my jdeme na stopa.
Humor už jede na plné obrátky – známe se sotva pár dní, ale působí to, jako bychom se znali roky. Já s Liou zvedáme palce, Páťa s Timem dělají, že tam nejsou. První auto vypadá bez zájmu… ale pak přece jen zpomaluje! Usmíváme se a máváme, jak nám radil Cleef. A ono to zabralo! Týpek nás bere všechny čtyři, batohy házíme do kufru a jedéém.
Vysazuje nás rovnou u obchodu, takže se jdeme dozásobit. Pak se loučíme a míříme na jídlo a do našeho ubytka, které sdílíme s dalšími třemi hikery. A pak přichází ten blažený moment – sprcha! Čistota je prostě luxus.
Večer vyrážíme ještě na nákup – plán je jasný: domácí pizza a ráno vajíčka. Dina mezitím připravuje těsto. Tohle je ráj.
Každý si nandáme, co má rád, a šup s tím do trouby. Společná večeře, spokojené výrazy a pomalu přichází únava. Začínáme zívat – po takovém dni je čas jít do hajan.
