Spaní u tekoucí vody má jednu nevýhodu – když se v noci vzbudíte a chce se vám čůrat, tak už musíte. Jinak prostě neusnete. Ráno dáváme zase studenou ovesnou kaši, připravenou přes noc, a šlapeme zpátky na trail. Za chviličku míjíme náš třetí milník. To to ale letí – už jsme měsíc na cestách!
Trail nás dnes vede po vrstevnici nad řekou, vedle které jsme spali. Občas se přes cestu válí spadlý strom nebo se utrhne kus stezky, ale nic, co bychom nezvládli. Naše těla už po tolika dnech v pohybu mění proporce, a tak je potřeba občas přeštelovat batůžky. Někdy už jen utažení bederáku nestačí. Páťa se s tím zrovna potýká u sváči. Sluníčko začíná pálit, ale dneska nám to vůbec nevadí – u oběda nás totiž čeká vyhlášená koupačka v teplých pramenech!
Hned po příchodu zabíráme flek ve stínu a zouváme boty. Místní veverky vypadají celkem přidrzle – očividně zvyklé na turisty, co jim sypou dobroty. Radši tedy necháváme batohy zabalené a hrneme se do vody. Ou! To je fakt horké. Jezírko je teplejší, než jsme čekali, ale naše chodidla zpívají ódy. Když už jsme úplně uvaření, skočíme si ještě zaplavat do studené řeky.
Na cestě zpátky k batohům potkáme švýcarský pár, Tima a Liu, se kterými jsme se už párkrát potkali. Páťa už je u batohů a hlásí, že se mu nějaká veverka dobývala do kapsy na bederáku. Potvora! Když přijdu blíž, zjistím, že je tu ještě jedna – a ta se mi dostala do mesh pocket zepředu batohu a našla moje skittles. Ach jo! Proč zase já? Mám další díru na batohu. Ve městě tam hodím záplatu – nášivku z české vlajky ze starého batohu. Původně jsme se tu chtěli zdržet, ale s těmahle zlodějkama radši mizíme. Dáme si obídek, bedlivě střežíme batohy a jde se.
Odpoledne má pršet, takže dáváme spacáky do suchých vaků. Páťa šlape první a dělá to dobře – zpozoroval hada na trailu. Nedá se obejít, takže čekáme. Jenže on se nehýbe. Stihnu se vyčůrat, vzít si bundu, protože začne kapat, sundat si ji, protože to bylo jen pár kapek – a had stále nic.
Páťa si zkouší zahrát na kamzíka, ale stejně to neobejde. Kempíme u hada asi 25 minut, než se konečně uráčí odplazit. Pak je zas šílené vedro, tak si sedneme do jakéhosi skoro stínu – a jak se otočíme, valí se na nás nečas.
Okamžitě startujeme nohy a ženeme poslední dvě míle do kempu. Přebrodíme řeku a vyhlížíme místo na spaní. Nic! Na pláži dneska radši nebudeme. Pokračujeme dál. Malé místo, ošklivé místo… No a když už to vypadá, že budeme spát u hnusného tunelu, kudy teče voda, Páťa objevuje hezčí místo dál v korytě. Nakonec dorazíme do kempu, kde už jsou Timo a Lia.
Dáme si společnou večeři a povídáme si o trailových zážitcích. To byl zase den, co?
