Tohle je zatím nejmrazivější ráno. Z ostatních stanů už slyšíme šustění a balení, ale nemůžeme se přemluvit vystrčit nohy ze spacáku. Dáme si sušenku a jde se na věc. Jsme skoro poslední. Rychle pobalíme, ať už jsme ve městě na snídani.
Vyrážíme na dvě míle k autobusu, který tu jezdí zadarmo. Je mi taková zima, že musíme zastavit, a oblékám si pyžámkové merino legíny. Páťa fotí zmrzlou vodu. Procházíme po prašné cestě mezi ranči a okukujeme místní hospodářství. Ve stínu je ještě vidět sníh, který napadl přes noc. Hurá, jsme na zastávce – autobus by měl dorazit za čtvrt hodiny. Hodná paní řidička nás nabírá do teplého autobusu a hned se vyptává, jak dlouho už jdeme. Doporučí nám podnik na snídani.
Tam hned vystoupíme. Grizzly Manor Cafe je maličká, ale očividně vyhlášená snídaňová zastávka. Zapíšeme se na čekací listinu a sluníme se venku. Za chvilku už sedíme uvnitř a plníme si bříška. To je lahůdka!
Pak si odneseme batůžky do mostelu – check-in je až ve čtyři, takže bychom do té doby chtěli nakoupit. Batohy necháme uvnitř a jdeme zase na autobus. Zase nás veze naše milá paní řidička.
Vystupujeme u obchodu Vons, kde doplníme zásoby skoro na sedm dní. To zas budou těžké batohy! Uf.
Čekáme ve Starbucks na autobus zpátky. Když dorazíme na ubytování, čeká nás překvapení – je tu Indra, přezdívaná Trash Panda! To je ta paní, která nám čtvrtý den říkala, že v kempu se nesmí spát, a v Julianu mi doporučila značku nového batohu. Čekáme na ubytování a povídáme si. Je jí 55 a jde PCT už podruhé! Hustý, co?
Když nás konečně ubytují, dáme si sprchu, odneseme prádlo do prádelny a postýlka volá. No, ta sprcha je tu tragédie – proud z hlavice je tak silný, že až bolí, a že by tekla teplá voda, se úplně říct nedá. Ještě protéká, takže celou dobu slyšíme kapání. Ale jsme čistí!
Objednáme si pizzu, protože se nám nechce do té zimy, a sedíme ve společenské místnosti s Trash Pandou a ještě jedním hikerem, který jde trail po sekcích. Má rodinu, takže loni šel tři týdny a letos pokračuje.
Loučíme se objetím, protože oni zítra ráno vyrážejí zpátky na trail a my máme odpočinkový den – tak nevíme, jestli se ještě potkáme na snídani.
